« Úvod | Den 3. »

Bezprostřednost, upřímnost

Aneb zážitky z dětských hřišť.
Dneska jsme s mladíkem navštívili většinu dětských hřišť v okolí. Ať bylo na hřišti plno nebo prázdno, vždycky se zvládl zabavit a nakonec si najít někoho s kým si mohl jak on hezky říká "pohrát".

Dnešek mně přivedl k dalšímu smutku (který je o trochu méně beznadějný než ten včerejší :-) ), proč je to mezi těmi dětmi o tolik jednodužší než mezi dospělými? Proč děti přijdou na hřiště, chytnou za ruku prvního kluka nebo holku přibližně stejného věku a řeknou "Můžu si s tebou hrát?" a buď jo nebo ne. Proč to nemůže být tak mezi dospělými?!? Vždyť by to bylo tak jednoduché.
Potkají se dva dospělí a dají se dořeči bez obav jestli ho ten druhý odsoudí nebo pomluví jinde a buď by si měli co říct nebo ne. Každý by si z toho rozhovoru mohl odnést něco pro sebe a nebo taky ne a šlo by se dál. Proč okolo sebe všichni chodí a bojí se na toho druhého skoro i podívat jen aby to nebylo špatně ať už z toho nebo z toho důvodu.
Jeli jsme pak na kole z Nymburka podél Labe a před námi jeli dvě hoky na bruslích. Dojeli jsme je a on se mně ptá proč si s nima nebudu povídat a já vlastně ani nevím co bych mu měl odpovědět. Protože se bojím, že mně pošlou do háje, nebo proto že nevím o čem s holkama mluvit, nebo porstě proto, že jsem asociál, který mluví jen s lidma v práci stylem udělej a pak se 7mi letým synem? A nebo proto, že v každé holce která se objeví v okruhu 30m vidím potenciální partnerku? Asi je to od každého trochu. Bude načase s tím něco dělat jinak se z toho zblázním.

Na druhou stranu jsem šťastnej za tuhle dětskou generaci, která je silná upřímná a tvrdohlavá. Jen abychom jim do toho života zasahovali co nejméně.
Na jednom z hřišť jsem potkal babičku se synkem. To jak ho neustále "peskovala" mi připomnělo moje dětství. Na nic nesahej, nikam nekoukej, neběhej a když chceš něco říct tak se přihlaš. To dítě z toho bylo uplně country a ve chvíli kdy babička pro donucení vnoučka něco nedělat použila argument .... já zavolám mamice ať si pro tebe přijde (asi jako zubatá).... jsem měl chuť vyskočit a začít babičku něčím těžkým plácat po hlaviččce. Ale ono by to nepomohlo. Ale byla to pro mně parádní ukázka jak to nedělat. Snad mi tahle vzpomínka v hlavě alespoň chvilku zůstane.

Zítra se chystáme s mlaďasem na Labe na kajak, tak snad to zvládneme ve zdraví.

Mějte se a budu rád za ohlasy (pokud se nebudou týkat pravopisu - v tom nejsem nijak silnej)

Ahoj, krásně napsáno, bezprostřednost v dnešním konzervativním světě, tedy myslím hlavně v ČR, co to tak pozoruju, a to jsem nikde ve světě moc nebyla je hustá, tady se opravdu projevují jen důchodci, kteří si doma už nemají s kým pokecat, nebo kteří Tě chtějí moralizovat, nebo mlaďoši, kteří ještě ty zábrany moc nemají, a pořvávají na Tebe na ulici, heej apod. Setkala jsem se i pár fajn lidma za poslední dobu, padž jsem si pořídila psa, a to se lehce člověk pobaví, tedy hlavně kolem psa, něco se doví :) Zrovna jsem popisovala příteli, jak i přeto, že mě kolikrát svou bezprostředností dost "sere":D jak je to vlastně úžasné, že jsme schopní se zastavit u kupy sena, vylést na to ležet dělat kraviny, pomilovat se v přírodě a neřešit okolí, že tohle jsem s nikým nezažila, anebo o tom jen lidi kecaj a nedělaj to..tak tak, jsem Ti chtěla jen popsat své postřehy, měj se a tý bábrli příště klidně příště něco čekni, anebo bych začla schválně dělat přesně to co dělá ten klučina, ať se babka klidně staví na palici ;)) pěkný víkend, čús Bára

sorry nevšinla jsem si data, ale to je fuk, padž tohle se děje pořád ;))

To je v pohode. Tohle téma je stále aktuální. Sice nemám teď moc času doplňovat další, ale za každý komentář jsem vděčný. Baru díky. Ať vám upřímnost vydrží napořád. Trvalo mi to dlouho než jsem na to přišel a jsem za to moc vděčný.

přidat komentář
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se